Ústí nad Labem

15. dubna

 

 

Povrch Země je neustále přetvářen; výraznou měrou se na tom podílí sopečná činnost. Přestože se jednotlivé sopky od sebe významně liší, můžeme v jejich chování najít určité vzory, které odráží procesy spjaté s deskovou tektonikou. V rámci děčínské přednášky planetárního geologa Mgr. Petra Brože, Ph.D. z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky se ve čtvrtek 27. března v kavárně Coffee & Books seznámíme s jednotlivými sopečnými druhy, vysvětlíme si, proč soptí rozdílně a jaké mají jednotlivé druhy sopečného běsnění dopady na krajinu i člověka. Dozvíte se tak, proč pro nás některé sopky nepředstavují výraznější nebezpečí, zatímco jiných bychom se měli oprávněně obávat.

Ve výzkumu vzniku vesmíru jsme za poslední století notně pokročili. Mezi nejdůležitější objevy lze zařadit i zjištění, že vesmír má nejen svůj počátek, ale také konec. Jaký bude? Na optimistický výlet světem kvantové mechaniky, kosmologie a teorie strun až k samotnému finále dějin vesmíru pozve návštěvníky teplické hvězdárny ve čtvrtek 20. března astronom Mgr. Jakub Rozehnal, Ph.D., ředitel Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy.

RNDr. Miloš Anděra, CSc.

Zoolog

 

Narodil se v roce 1947 v Praze. Vystudoval systematickou zoologii obratlovců na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a po deseti letech strávených na tamní Katedře zoologie nastoupil v roce 1981 do Národního muzea v Praze, kde pracuje dodnes. V letech 1988–2002 byl vedoucím zoologického oddělení a po určitou dobu i zástupcem ředitele Přírodovědeckého muzea NM. V letech 2009–2014 přednášel také na Katedře ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Zabývá se zoogeografií a ekologií savců, zejména drobných forem. Publikoval téměř 100 vědeckých prací a řady monografií se zaměřením na naší faunu savců včetně netopýrů. Výraznou měrou přispěl zejména k mapování výskytu jednotlivých druhů a sledování změn v jejich rozšíření. Od počátku 80. let minulého století se ve spolupráci se Správou jeskyní ČR věnuje sledování sezonní dynamiky netopýřího společenstva v Chýnovské jeskyni na Táborsku. Za svou vědeckou práci obdržel v roce 2008 Cenu ministra životního prostředí České republiky.

Vedle své odborné činnosti se Miloš Anděra hojně věnuje popularizaci zoologie a přírodních věd vůbec. Je autorem mnoha populárně naučných článků a dvou desítek knih či kapitol do rozsáhlejších titulů, například Poznáváme naše savce (spoluautor Ivan Horáček, 1982, 2005), Vyhubená zvířata (1998), Ohrožená zvířata (1998) aj. Jako editor stál u zrodu dvanáctidílné encyklopedie Svět zvířat, za kterou získal výroční cenu nakladatelství Albatros. Velkého úspěchu se dočkala Encyklopedie naší přírody (2000), jejíž rozšířená verze Encyklopedie evropské přírody (2004) byla přeložena do více než deseti jazyků. Zcela ojedinělá je obsáhlá encyklopedická publikace Národní parky Evropy (2008), ze které následně vznikly i Národní parky střední Evropy (2011). Z poslední doby jsou nejvýznamnějším titulem Savci České republiky. Popis, rozšíření, ekologie a ochrana (ve spolupráci s Jiřím Gaislerem, 2012). Viz také: Miloš Anděra v databázi Národní knihovny ČR

Miloš Anděra je členem redakční rady časopisu Živa a nakladatelství Academia. Nedílnou součástí jeho tvorby je příprava různých výstavních projektů v Národním muzeu i jinde (například Voda a život, Nejsme na planetě sami – Ježek, Neznámý svět drobných savců, Cesta Severem, Hic sunt leones, Archa Noemova). Bohatá je také jeho přednášková činnost. V posledních letech se hojně věnuje fotografování, zejména savců a krajiny.

 

Foto: archiv Miloše Anděry

ethereum nákup, tvorba www stránek Liberec: jezek-web.com