Ústí nad Labem

15. dubna

 

 

Povrch Země je neustále přetvářen; výraznou měrou se na tom podílí sopečná činnost. Přestože se jednotlivé sopky od sebe významně liší, můžeme v jejich chování najít určité vzory, které odráží procesy spjaté s deskovou tektonikou. V rámci děčínské přednášky planetárního geologa Mgr. Petra Brože, Ph.D. z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky se ve čtvrtek 27. března v kavárně Coffee & Books seznámíme s jednotlivými sopečnými druhy, vysvětlíme si, proč soptí rozdílně a jaké mají jednotlivé druhy sopečného běsnění dopady na krajinu i člověka. Dozvíte se tak, proč pro nás některé sopky nepředstavují výraznější nebezpečí, zatímco jiných bychom se měli oprávněně obávat.

Ve výzkumu vzniku vesmíru jsme za poslední století notně pokročili. Mezi nejdůležitější objevy lze zařadit i zjištění, že vesmír má nejen svůj počátek, ale také konec. Jaký bude? Na optimistický výlet světem kvantové mechaniky, kosmologie a teorie strun až k samotnému finále dějin vesmíru pozve návštěvníky teplické hvězdárny ve čtvrtek 20. března astronom Mgr. Jakub Rozehnal, Ph.D., ředitel Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy.

RNDr. Jiří Sádlo, CSc.

Přírodovědec a biolog

Absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V současnosti pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd České republiky v Průhonicích u Prahy. Pomocí sociologie rostlin a dalších oborů zkoumá, co se dělo s naší krajinou v posledních 11 000 letech se zvláštním zřetelem k současným jevům a procesům jako jsou rostlinné invaze, sukcese, reliktnost, suburbizace a vznik nových druhů krajiny, včetně tzv. nové divočiny. Trochu a občas se zabývá i uměleckou tvorbou.  
Spolu s Davidem Storchem napsal a v roce 2000 vydal publikaci Biologie krajiny: biotopy České republiky. V roce 2005 vyšel sborník Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí, do něhož kromě Jiřího Sádla přispěli Václav Cílek, Dagmar Dreslerová, Pavel Hájek a Petr Pokorný; sborník se dočkal hned několika vydání. Jiří Sádlo se pak ještě editorsky podílel na metodickém materiálu Agentury ochrany přírody a krajiny Biotopy našich obojživelníků a jejich management (2011) a na publikaci Dobrodružství s rostlinami (2012).  
Spolu s Viktorem Faktorem edičně připravil, upravil a vlastními komentáři doplnil dvě historické kuchařky – Velký český kuchařský lexikon Josefa Bittermanna z roku 1939 a Českou kuchyni za dob nedostatku Čeňka Zíbrta z roku 1917 (obě vyšly v roce 2012). S Viktorem Faktorem také sepsali kuchařku Hlemýždi ve světových kuchyních (2013). Poslední, čtvrtou kuchařku, napsal Jiří Sádlo spolu s Faridem Dabhim – Mlsné čenichání jihovýchodním směrem s občasnými odskoky i na severozápad a vůbec různě jinam (2015).

 

Zdroje: Wikipedie a Databáze Národní knihovny ČR

Foto: TVAR

ETH, tvorba webových stránek Liberec: jezek-web.com