Máme dost tmy? O civilizační chorobě jménem světelné znečištění

Světelné znečištění je celosvětový ekologický problém. Škodí nám přemíra nočního světla – a pokud ano, tak jak? Uvidí generace po nás ještě vůbec na obloze nějaké hvězdy? A dá se s tím něco dělat? O světelném znečištění bude přednášet Pavel Suchan, předseda Odborné skupiny pro tmavou oblohu České astronomické společnosti a pracovník Astronomického ústavu Akademie věd České republiky. Na hvězdárně v Teplicích, ve čtvrtek 20. října.

Tma začíná být ohroženým druhem. Na některých místech naší Země se noc vytrácí velmi nápadně, jinde velmi nenápadně, zato však vytrvale; stále jsou však i místa, kde ještě najdeme přirozenou tmu neovlivněnou umělým osvětlením. Míst, kde už dnes není možné pozorovat noční oblohu v její plné kráse, však rapidně přibývá. Může za to světelné znečištění. Chceme ztratit krásu vesmíru, která je součástí lidské civilizace od jejího počátku? Městské děti už neznají Mléčnou dráhu. Tak, jako je vozíme na venkov, aby se podívaly, jak vypadá koza, vozíme je i na místa, odkud mohou vidět hvězdnou oblohu v celé její kráse – ale vlastně už ani ne v celé, protože na území České republiky původní noční životní prostředí dávno nenajdeme. Dvě třetiny obyvatel Země žijí v oblastech zasažených světelným znečištěním. V Evropě a v USA je to dokonce 99 %.

Světelné znečištění ale nevadí jen astronomům. Vadí především přírodě – zasahuje do potravního řetězce, ohrožuje biodiverzitu. Poškozuje zdraví, zabraňuje tvorbě melatoninu v lidském těle. Zbytečně vysvícenou elektřinu musíme zbytečně zaplatit. A samozřejmě, ochuzuje nás o pohled na hvězdnou oblohu. Zatímco v přírodním prostředí spatříme na obloze kolem tří tisíc hvězd, ve městech jsou to jenom stovky a ve velkoměstech dokonce už jen desítky hvězd.

Café Nobel s astronomem Pavlem Suchanem začne na hvězdárně na Písečném vrchu v Teplicích jako tradičně v 18 hodin.

Ilustrační fotografie světelného znečištění pocházejí z archivu České astronomické společnosti.