Svět u absolutní nuly

Chlad člověk zakoušel již od svých počátků. Zkušenost jej naučila, jak mu čelit, ale také k čemu – a jak – jej využít. Počátky využívání přírodních „ledáren“ datují historikové do 17. století př. n. l. První pokusy, které lze označit za vědecké – „vliv sněhu v útrobách slepice na hnití jejího masa“ [1], s nimi prováděl v posledních letech svého života Francis Bacon (1561–1626). Mohou nám být nízké teploty prospěšné i jinak? Jaké nejnižší teploty lze dosáhnout? O tom bude ve čtvrtek 31. srpna ve své přednášce na teplické hvězdárně povídat fyzik a popularizátor vědy doc. RNDr. Stanislav Daniš, Ph.D. z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Neuběhlo ani 250 let a vědecké týmy se mohly pochlubit zkapalněním plynů – a dosažení tak nízkých teplot, které se na Zemi, ani jinde ve Vesmíru nevyskytují. V souvislosti s nimi si vědci povšimli, že jejich působením mění látky své vlastnosti. A některé tak výrazně, že byl objeven svět bez tření a elektrického odporu. A to byl jen počátek odhalování fascinujícího světa v blízkosti absolutní nuly…

[1] BACON, Francis. Nové organon. Překlad Miroslav Zůna. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1974. 249 s., s. 13.

Ilustrační foto v abstraktu i článku: Pixabay.com