Grónsko: ostrov, o kterém se mluví

Grónsko je autonomní součástí Dánského království. Asi šestina z jeho 57 tisíc obyvatel jsou Dánové, ostatní jsou potomky Inuitů, kteří do Grónska přišli před 4,5 tisíci lety z Asie. Od roku 1979 má Grónsko samosprávu, podstatně prohloubenou v roce 2009, a od roku 1985 vlastní červenobílou vlajku, která symbolizuje slunce a pevninský ledovec. V současnosti se připravuje první grónská „ústava“, která umožní místním obyvatelům vyhlásit referendum o nezávislosti země na Dánsku. Do kavárny a restaurace Refugio v Tisé přijede ve čtvrtek 24. dubna o Grónsku vyprávět PhDr. Ing. Zdeněk Lyčka, filolog, publicista, překladatel a cestovatel, bývalý velvyslanec v Dánsku a pořadatel Arktického festivalu.

Doporučená rezervace na adrese refugio@seznam.cz.

V souvislosti s nedávným aktuálním děním se na Grónsko, které by se mohlo stát 13. největším státem světa, zaměřila dosud nezvyklá mediální pozornost. V důsledku globálního oteplování a s ním spojeného tání grónského ledovcového příkrovu a mořského ledu u grónského pobřeží se navíc zvažují nové možnosti těžby nerostných surovin a intenzivnější využívání námořních cest. Proto zůstává Grónsko „bílým místem“ na mapě světa pouze svou barvou – stává se ostrovem, o kterém se mluví.

Grónsko pojmenovali Vikingové – Grønland je česky „zelená země“; jižní pobřeží ostrova je skutečně během léta zelené. Grónsko je největší ostrov na světě, má rozlohu 2,2 milionu km², z nichž pouze 15 % není pokryto věčným sněhem a ledem. První Evropané se v Grónsku usídlili v roce 982, připluli sem z Islandu. Od počátku 18. století žijí v zemi dánští obchodníci a misionáři. Nejznámější z nich byl Hans Egede, který založil v r. 1728 osadu Nuuk, jež je dnes hlavním městem země. Paralelně (od r. 1733) začali v Grónsku působit misionáři z řad Moravských bratří.

Původní obyvatelé si neříkají Eskymáci, jak je pojmenoval okolní svět, ale Inuité (v překladu „lidé“). Hovoří grónštinou, která je příbuzná s ostatními jazyky severoamerických Inuitů a je oficiálním jazykem země. Mají jedinečné mýty a pověsti, které byly z velké části přeloženy i do češtiny; doplněné nezaměnitelnými ilustracemi Martina Velíška vyšly v roce 2007 v nakladatelství Argo.

Začátek je v obvyklém čase, tedy v 18:30.

Kavárna a restaurace Refugio se nachází u paty hlavní přístupové cesty do Tiských stěn, naproti kostelu sv. Anny (viz mapa). Do Tisé se dostanete linkovým autobusem č. 452 z Ústí nad Labem (směr Bahratal, grenzübergang; odjezd od divadla v 17:35). Od zastávky Tisá, rozcestí Sněžník (příjezd 18:06) dojdete ke kostelu asi za 5 minut. Zpáteční spoje odjíždějí z Tisé ve 20:49 a 21:59.

Přednáškový cyklus Café Nobel v Ústí nad Labem, Teplicích, Děčíně a Tisé pořádá Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v rámci projektu RUR – Region univerzitě, univerzita regionu, reg. č. CZ.10.02.01/00/22_002/0000210 (podaktivita A.1.16), který je spolufinancován Evropskou unií a Státním rozpočtem ČR.

Foto v abstraktu i článku: Pixabay.com