Café Nobel on the Road 2014

5. srpna 2014 od 19:00

Od dob Galilea a Newtona fyzici poznávali, jakými zákony se řídí příroda. Teprve od dob Einsteina však fyziky začala přitahovat myšlenka, že naleznou přesnou „teorii všeho“. Ta musí být v principu schopna vysvětlit a předpovědět všechny předpověditelné jevy v přírodě. Na začátku 21. stoleti se zdá, že právě teorie strun je jedinou teorií, která má potenciál sjednotit starší teorie, které sice vysvětlují téměř všechny jevy, ale po částech – Einsteinovu obecnou teorii relativity o gravitaci, vesmíru jako celku a zakřiveném prostoru a také standardní model částicové fyziky popisující částice od elektronu až po Higgsův boson a jejich vzájemné působení. Zdá se, že tyto dva pilíře lze sloučit pouze za předpokladu, že elementární částice nejsou přesně bodové, ale že jsou to malá oscilující vlákna, „struny“, které se mohou spojovat a rozpojovat, a musí tak navíc činit v desetirozměrném časoprostoru. Hovořit o tom bude teoretický fyzik Mgr. Luboš Motl, Ph.D., který se teorií strun dlouhodobě zabývá.

Ilustrační foto: Mlhovina NGC 3372 v souhvězdí Lodního kýlu

Zdroj: NASA, ESA, N. Smith (University of California, Berkeley), The Hubble Heritage Team (STScI/AURA) a NOAO/AURA/NSF, licence Public domain.

6. srpna 2014 od 10:30

Černé díry: Co jsou a jak se chovají

Když počítal Karl Schwarzschild na ruské frontě první světové války trajektorie pro dělostřelectvo (a také chytal bacily, kterým zanedlouho podlehl), hrál si zároveň s rovnicemi Einsteinovy nové teorie gravitace, obecné teorie relativity, a našel jejich první fantastický důsledek – a první přesné řešení. Je-li hustota hmoty moc velká, zkolabuje do objektu s natolik silnou gravitační přitažlivostí, že z něj nemůže uletět ani světlo. Nejdříve se mluvilo o „zamrzlých hvězdách“, ale John Wheeler je v 60. letech pojmenoval „černé díry“. Dnes už víme v podstatě jistě, že černých děr je ve vesmíru mnoho, včetně jedné obří uprostřed naší a také v dalších galaxiích. Spolu s teoretickým fyzikem Mgr. Lubošem Motlem, Ph.D. se podíváme, co by pozoroval člověk, který by byl takovou dírou vcucnut. Černé díry nejsou zcela černé, ale podobně jako „černá tělesa“ o nenulové teplotě i ony vyzařují trochu světla a tepelného záření. Jak objevil Stephen Hawking před 40 lety, černé díry žhnou. Zdálo se, že jsou i dokonalým „vysavačem“, který dokonale uklidí nepořádek (a „entropii“), ale v posledních 20 letech vyšlo najevo, že černé díry si ve skutečnosti pamatují o hmotě, kterou vsály, všechno. Některé otázky o tom, proč černé díry „zachovávají informaci“, jsou vášnivě studovány a zpochybňovány některými z nejslavnějších fyziků světa dodnes.

Ilustrační obrázek: Černá díra

Zdroj: Alain r, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 2.5

7. srpna 2014 od 10:30 a 13:30

Čeljabinský meteorit rok a půl poté

V pátek 15. února 2013 vlétla nad ruským městem Čeljabinsk do zemské atmosféry za poměrně dramatických okolností malá planetka. Jedná se o největší zaznamenaný objekt, který zasáhl Zemi od pádu tzv. Tunguzského meteoritu v roce 1908. Není tedy divu, že čeljabinská událost, při níž bylo lehce zraněno více než 1000 lidí a která byla díky stovkám videozáznamů a dalších dat dobře zdokumentovaná, vyvolala celosvětovou pozornost. Planetka vlivem tření o zemskou atmosféru ve výšce explodovala a její trosky pokryly širokou oblast v okolí měst Čeljabinsk a Čebarkul. Odkud k nám toto těleso přilétlo, jak bylo původně velké a co dalšího se o něm a okolnostech jeho pádu podařilo zjistit? Do výzkumu se zapojili i čeští astronomové. Jeden z nich, RNDr. Jiří Borovička CSc z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky v Ondřejově, ve své přednášce shrne všechny podstatné poznatky, které se za rok a půl zkoumání o čeljabinské události podařilo získat.

Foto: Stopa po průletu Čeljabinského meteoritu

Zdroj: Alex Alishevskikh, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 2.0

Další jedno či dvě „výjezdní“ Café Nobel máme naplánovaná na říjen. Zastavíme se v Žihli na severu Plzeňska a pravděpodobně také v Litvínově.