Arktida v Česku / Česko v Arktidě

Ačkoliv není úplně jisté, kde přesně jsou hranice Arktidy, geopolitický zájem o severní polární oblasti stále roste. Souvisí to s postupujícími klimatickými změnami a vznikem nových výzkumných i ekonomických možností. Mrazivé kraje Arktidy lákají i české badatele, jejichž aktivity, a koneckonců i život v polárních oblastech, představí ve čtvrtek 26. ledna návštěvníkům děčínské kavárny Coffee&Books Zdeněk Lyčka, filolog, publicista, překladatel a cestovatel, bývalý velvyslanec České republiky v Dánsku a pořadatel Arktického festivalu, který propojuje českou a arktickou kulturu a vědu.

Přednáška Zdeňka Lyčky v Děčínské kulturní kavárně Coffee & Books začne jako obvykle v 19 hodin.

Co všechno v ní uslyšíte?

Arktida není jen místem sběru dat a už vůbec ne liduprázdnou pustinou dostupnou jen přírodovědným badatelům schopným bojovat s nepřízní živlů, včetně grantových agentur. Taková romantická představa je nejen nesmyslná, ale i nekorektní vůči zhruba čtyřem miliónům lidí, kteří permanentně žijí za polárním kruhem a jsou tam doma. V sociálních vědách je pojem „Arktida“ značně rozostřen, takže může zahrnovat i Subarktidu a kontextuálně i oblasti ještě jižnější. Běžně hovoříme o Arktidě, či arktických kulturách a společnostech ve smyslu (části) území a (části) populací osmi států: Dánska (včetně Grónska a Faerských ostrovů), Finska, Islandu, Kanady, Norska, Ruska, Švédska a USA. Žádné přesné, obecně přijímané vymezení toho, která část těchto států a jejich populací má být považována za „arktickou“, neexistuje, i když sociální vědci v různých textech odkazují k polárnímu kruhu či izotermě deseti stupňů (různé definice Arktidy). Ve výzkumné praxi je ohraničení studovaných populací kontextuální, závislé především na konkrétním předmětu zájmu, výzkumné otázce. Nicméně platí, že zmíněných 8 států spolu se 6 organizacemi zastupujícími původní arktické národy jsou od r. 1996 stálými členy Arktické rady, nejvýznamnějšího mezinárodního fóra a poradního orgánu států arktického regionu.

Celosvětový zájem o Arktidu od počátku 21. století výrazně vzrostl, a zároveň roste i její geopolitický význam a důležitost v mezinárodních vztazích. S postupujícími klimatickými změnami prochází region Arktidy dynamickým vývojem, který s sebou přináší celou řadu nových výzkumných a ekonomických možností, ale také bezpečnostních rizik a výzev. Mezinárodní politická a vědecká spolupráce v této oblasti je důležitým faktorem pozitivně ovlivňujícím vztahy mezi jednotlivými státy, ale i národní bezpečnost a mezinárodní postavení České republiky, a to zejména v rámci struktur EU a NATO. S ohledem na uvedené skutečnosti poslal ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček v prosinci 2020 dopis Sekretariátu Arktické rady, ve kterém požádal o přidělení statutu pozorovatele pro Českou republiku. V této souvislosti vznikla na oficiální internetové stránce Ministerstva zahraničních věcí podkapitola s názvem Česká republika a Arktická rada, bylo vytvořeno několik online brožur. Ministr Petříček vystoupil v březnu 2022 na webináři Virtual Arctic Circle a následně proběhlo několik dalších „arktických“ webinářů zorganizovaných českými zastupitelskými úřady v Oslu, Los Angeles a Petrohradu. Před projednáním naší žádosti se však začala řešit kauza Vrbětice, což způsobilo zmražení našich ambicí ze strany Ruska. Od ozbrojené agrese proti Ukrajině je navíc spolupráce s Ruskou federací v rámci Arktické rady naprosto vyloučená.

Co se týče historických stop z českých zemí v Arktidě, velmi důležité bylo působení misionářů česko-německého původu z církve Moravských bratří v Grónsku, kteří tam od první poloviny 18. století založili 6 misijních stanic. Další významnou mezinárodní českou stopu v Arktidě představuje Julius Payer (1841–1915), největší arktický badatel pocházející z českých zemí (narodil se v německy mluvící rodině v Teplicích-Šanově) a nejslavnější malíř polárních scenérií, objevitel země Františka Josefa. K Payerovu odkazu se hlásí Jihočeská univerzita, která nazvala hlavní základnu České arktické výzkumné infrastruktury na Svalbardu/Špicberkách Payerův dům. Celá infrastruktura je pojmenovaná po významném česko-kanadském arktickém rostlinném ekologovi, bývalém politickém vězni komunistického Československa Josefu Svobodovi.

Čeští vědci zaměření na přírodní vědy provádějí velmi intenzivní výzkum reakcí arktického ekosystému na změny klimatu a důsledky tání mořských a suchozemských ledovců, vývoj půd po odlednění, působení polárního prachu apod. na Svalbardu, Islandu a Faerských ostrovech, v Norsku, Švédsku, Grónsku či Kanadě. Všichni naši vědci se ve spolupráci se zahraničními partnery pokoušejí najít odpověď na otázky, jak globální oteplování ovlivňuje lidskou činnost. Výsledky jejich výzkumu v mezinárodním měřítku lze využít například při návrhu odolných, energeticky úsporných budov, při úpravě a čištění pitné vody a odpadních vod, ve farmaceutickém průmyslu a lékařství, při výživě hospodářských zvířat včetně akvakultury a v neposlední řadě při výrobě doplňků lidské stravy. Prachové předpovědi z Arktidy jsou zcela zásadní pro letecký průmysl a na jejich základě lze snižovat počet autonehod či předcházet poškozování solárních elektráren a lidského zdraví.

Existuje velmi účinný způsob, jak zpřístupnit zajímavé vědecké informace laické veřejnosti – pořádání vědecko-kulturních festivalů. Co se týče Arktidy, v letech 2018–22 proběhly celkem čtyři: první festival se konal v roce 2018 na Svalbardu, následovaly Arktické festivaly 2019 a 2020–21 v Česku a čtvrtý byl v roce 2022 na Islandu. Vědecko-kulturní projekt s názvem Arktický festival hraje velkou roli v popularizaci Arktidy u české veřejnosti. Je to tradiční festival české a arktické vědy a kultury a jeho hlavním cílem je prohlubování již existujících kontaktů mezi českými a arktickými vědci a umělci a navazování spolupráce mezi novými partnery. Odborná i laická veřejnost může díky festivalu proniknout do výsledků práce českých a severských odborníků v arktickém výzkumu a poznat společné kulturní a vědecké aktivity v Česku a v Arktidě. Festival se zkrátka snaží ukázat, jak kultura dokáže vyvolat zájem médií o výzkum v Arktidě, jak lze vědu přiblížit neodbornému publiku i jak může zájem veřejnosti ovlivnit přístup zúčastněných stran k poskytování a zvyšování finančních prostředků na další výzkum.

Závěr přednášky je věnován literatuře týkající se Arktidy. Velkým přínosem by mohla být kompletní databáze „arktické“ literatury – ale lze ji vůbec sestavit? Jak nastavit kritéria, kdo a co by do této literatury mělo patřit? Zcela jistě sámská literatura a literatura o Sámech a Laponsku, inuitská literatura a literatura o Inuitech, Grónsku, ale také o arktické Evropě mimo prostor věnovaný Sámům (třeba Špicberky), o arktické Kanadě, Aljašce, Aleutech a severní Sibiři. Navíc by sem měla patřit i další literatura o Arktidě včetně polárních výprav. Dílčím krokem by mohlo být vytvoření bibliografie publikovaných knih z Arktidy a o arktické oblasti v češtině (a výhledově i slovenštině), tj. překlady a původní česká beletristická i naučná literatura (kromě Islandu, braného samostatně). Je zřejmé, že o arktická témata byl v bývalém Československu velký zájem, o čemž svědčí opakovaná vydání nejpopulárnějších titulů a rychlá reakce na bestsellery, které byly okamžitě překládány do češtiny. V letech 1948–89 se „arktické“ knihy vydávaly v masových nákladech. V posledních letech vidíme zájem některých nakladatelství o starší české tituly – a to se týká jak překladů, tak původní české literatury.

Přednáška se zaměří také na připravované české překlady týkající se Arktidy a monografii Arktida, která by měla vyjít v nakladatelství Academia v r. 2023-24 podle vzoru již vydané publikace Antarktida. V úplném závěru přednášky bude věnován prostor překladu zajímavých arktických reálií se zvláštním zaměřením na reálie inuitské, zejména v knize Střípky grónské kultury.

Arktické ilustrační fotografie: Pixabay.com