Neurobiologie úzkosti

Úzkost je běžnou součástí naší emoční výbavy. Od strachu se liší tím, že není vázána na určitý konkrétní podnět. Je-li tento mechanismus z různých důvodů narušen a fixuje se, projeví se chorobným stavem, který je charakterizován trvajícím pocitem napětí a nepohody, přestože nás nic nepříjemného nečeká. Úzkostná porucha je vleklá, velmi houževnatá, ale léčitelná. Známý psychiatr a popularizátor vědy prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc. ve své přednášce v rámci Café Nobel v ústecké kavárně Fokus kafe představí výzkum úzkosti v současných neurovědách. Ve čtvrtek 12. března, poprvé už odpoledne od 16 hodin a podruhé večer v 18:30.  
Úzkost je starý a v přírodě osvědčený mechanismus, který většinou zlepšuje vyhlídky na přežití. V našem vrozeném „výchozím nastavení“ máme zabudovány úlekové reakce na základní hrozby – například na silnou ránu. K nepříjemným a hrůzným zážitkům se asociují různé podněty, na které se pak rovněž vztahuje strachová reakce. Navíc se nepříjemnosti dějí často v určitém prostředí: ve tmě, v ordinaci u zubaře aj. Tím se i ono prostředí stává kontextem, který zvyšuje ostražitost a pohotovost ke strachu. Víc se bojíme ve tmě než na světle.  
V mozku je několik oblastí, které tyto emoce řídí, vyvolávají jejich doprovod, např. bušení srdce, zpocené ruce nebo vzestup krevního tlaku, a opatřují informace z vnějšího světa emočními nálepkami, které pak pomáhají při jejich třídění s ohledem na nebezpečnost. Jedním takovým centrem je amygdala, která opatřuje strachovou reakci na ohrožení. Druhým je tzv. lůžkové jádro, které ladí spíše dlouhodobou pohotovost ke strachu a její posílení kontextem. A to je právě mechanismus úzkosti.  
Chorobné stavy spojené z úzkostí se dříve označovaly jako úzkostné neurózy. Dnes tyto stavy třídíme konkrétněji. Generalizovaná úzkostná porucha je volně těkající úzkostí bez zjevné příčiny. Sociální úzkostná porucha, fobie, je vázána na určité společenské situace – patří sem velká tréma při vystoupení na veřejnosti, neschopnost najíst se v přítomnosti cizích lidí aj. Panická porucha se projevuje náhlými záchvaty paniky, strachem z omdlení nebo např. z infarktu, které nejsou vázané na určité situace. Patří sem i fobické poruchy, strach z vycházení ven, ze zvířat nebo z výšek, a posttraumatická stresová porucha – živé navracení hrůzných událostí po zážitcích ve válce, prožitých autohaváriích, mučení, vraždách, znásilněních a podobně, tzv. flashback.  
Hlavními nástroji léčby úzkostných poruch jsou některá antidepresiva, anxiolytika – léky proti úzkosti a kognitivně behaviorální terapie. Výzkum úzkosti je jedním ze žhavých témat současné neurovědy. Víc se o něm dozvíte na Café Nobel.  

Foto: Nezaměstnaný uchazeč o práci v obavách čeká na přijímací pohovor. Los Angeles, USA, 1940. Kredit: Rondal Partridge, U.S. National Archives and Records Administration, Wikimedia Commons, licence Public domain.